„Spojení „Potěmkinovy vesnice“ se již dávno stalo frazeologismem. Označuje se tím „něco záměrně vytvořeného za účelem vyvolání falešného dojmu blahobytu a skrývající se skutečné poměry, stav věcí“.1 Obecně se soudí, že tento výraz je reakcí střízlivých, všímavých lidí, Rusů i cizinců, kteří se během velké cesty Kateřiny II. do Nového Ruska a na Krym nenechali oslepit velkolepými slavnostmi, uspořádanými Potěmkinem. Za okázalou fasádou tito lidé rozpoznali pravý tristní stav věcí.
…
Rozbor pramenů jednoznačně ukazuje, že idea „Potěmkinových vesnic“ vznikla několik měsíců předtím, než Kateřina II. stanula na nově získaných ruských územích. Mýtus předjímal skutečnost a není v tom žádný paradox, vezmeme-li v úvahu atmosféru soupeření, pomluv a vzájemné nenávisti, v níž žila petrohradská smetánka. Že ji čeká prohlídka namalovaných kulis, a nikoli trvalých staveb, Kateřině tvrdili už v Petrohradě (o tom je řada znepokojivých poznámek v Zápiscích M. A. Garnovského, který řídil Potěmkinovy záležitosti v Petrohradě). Ještě živější debaty o tom, že nutně dojde k mystifikaci, se vedly v Kyjevě a Kateřina II. jim naslouchala se vší vážností.
…
Co ve skutečnosti carevna se svou skvělou suitou v Novém Rusku spatřila? Co jim Potěmkin ukázal?
Byla jim připravena a nabídnuta velkolepá podívaná jak svou různorodostí, tak nádherou. Samozřejmě je třeba mnohé její detaily chápat jako projev oné rozmarné panovačnosti, jíž se Potěmkin proslavil.
…
Samozřejmě mnoho, velmi mnoho v Potěmkinem vymyšlené feérii mělo čistě zábavní funkci. Samozřejmě na to padla spousta peněz ze státní pokladny, miliony a miliony, pro které by jistě bylo vhodné, ba nutné najít lepší, zemi prospěšnější využití. V tomto ohledu měl asi pravdu hrabě Ludolf, jenž poznamenal, že „ke zruinování Ruska by nebylo potřeba příliš mnoho takových cest a výdajů“2 Co je však důležité: Potěmkin skutečně dekoroval města a vesnice, ale nikdy neskrýval, že jde o dekorace. Zachovaly se desítky popisů cesty po Novém Rusku a Tauridě. Ani v jednom z těchto popisů, jež vznikly krátce po událostech, není zmínky o „Potěmkinových vesnicích“, ačkoli dekorace jsou zmiňovány nejednou.
…
Důležitá je i další věc: Potěmkinova feérie byla tak okázalá, tak různorodá a nepřetržitá, že ne každý pozorovatel byl s to odlišit zábavu od idejí navýsost seriózních, skutečně státnického rozměru. Řečeno dnešní terminologií, některé Potěmkinovy „zázraky“ disponovaly zvýšenou znakovostí.“3
1Словарь современного русского языка, Москва – Ленинград 1960, sv. 10, col. 1595.
2Людольф де.: „Письма о Крыме“, in: Русское обозрение 1892, s. 183.
3PANČENKO, A. M.. Metamorfózy ruské kultury. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. s. 271-276. ISBN 978-80-7465-007-9