Alexandr M. Pančenko: Potěmkinovy vesnice jako kulturní mýtus

„Spojení „Potěmkinovy vesnice“ se již dávno stalo frazeologismem. Označuje se tím „něco záměrně vytvořeného za účelem vyvolání falešného dojmu blahobytu a skrývající se skutečné  poměry, stav věcí“.1 Obecně se soudí, že tento výraz je reakcí střízlivých, všímavých lidí, Rusů i cizinců, kteří se během velké cesty Kateřiny II. do Nového Ruska a na Krym nenechali oslepit velkolepými slavnostmi, uspořádanými Potěmkinem. Za okázalou fasádou tito lidé rozpoznali pravý tristní stav věcí.

Rozbor pramenů jednoznačně ukazuje, že idea „Potěmkinových vesnic“ vznikla několik měsíců předtím, než Kateřina II. stanula na nově získaných ruských územích. Mýtus předjímal skutečnost a není v tom žádný paradox, vezmeme-li v úvahu atmosféru soupeření, pomluv a vzájemné nenávisti, v níž žila petrohradská smetánka. Že ji čeká prohlídka namalovaných kulis, a nikoli trvalých staveb, Kateřině tvrdili už v Petrohradě (o tom je řada znepokojivých poznámek v Zápiscích M. A. Garnovského, který řídil Potěmkinovy záležitosti v Petrohradě). Ještě živější debaty o tom, že nutně dojde k mystifikaci, se vedly v Kyjevě a Kateřina II. jim naslouchala se vší vážností.

Co ve skutečnosti carevna se svou skvělou suitou v Novém Rusku spatřila? Co jim Potěmkin ukázal?

Byla jim připravena a nabídnuta velkolepá podívaná jak svou různorodostí, tak nádherou. Samozřejmě je třeba mnohé její detaily chápat jako projev oné rozmarné panovačnosti, jíž se Potěmkin proslavil.

Samozřejmě mnoho, velmi mnoho v Potěmkinem vymyšlené feérii mělo čistě zábavní funkci. Samozřejmě na to padla spousta peněz ze státní pokladny, miliony a miliony, pro které by jistě bylo vhodné, ba nutné najít lepší, zemi prospěšnější využití. V tomto ohledu měl asi pravdu hrabě Ludolf, jenž poznamenal, že „ke zruinování Ruska by nebylo potřeba příliš mnoho takových cest a výdajů“2 Co je však důležité: Potěmkin skutečně dekoroval města a vesnice, ale nikdy neskrýval, že jde o dekorace. Zachovaly se desítky popisů cesty po Novém Rusku a Tauridě. Ani v jednom z těchto popisů, jež vznikly krátce po událostech, není zmínky o „Potěmkinových vesnicích“, ačkoli dekorace jsou zmiňovány nejednou.

Důležitá je i další věc: Potěmkinova feérie byla tak okázalá, tak různorodá a nepřetržitá, že ne každý pozorovatel byl s to odlišit zábavu od idejí navýsost seriózních, skutečně státnického rozměru. Řečeno dnešní terminologií, některé Potěmkinovy „zázraky“ disponovaly zvýšenou znakovostí.“3

1Словарь современного русского языка, Москва – Ленинград 1960, sv. 10, col. 1595.

2Людольф де.: „Письма о Крыме“, in: Русское обозрение 1892, s. 183.

3PANČENKO, A. M.. Metamorfózy ruské kultury. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2012. s. 271-276. ISBN 978-80-7465-007-9