Knihy o etiketě jako Počestné zrcadlo doporučovaly rus¬kému šlechtici, aby si představil sama sebe ve společnosti cizinců, aniž by přitom zapomněl, že je Rus. Cílem nebylo Evropanem se stát, spíše se tak chovat. Jako herec pozorující vlastní obraz na scéně měl šlechtic posuzovat vlastní chování z ruského hlediska. Jenom tak mohl posoudit, do jaké míry je adekvátní.

Aristokratické deníky a paměti jsou plny instrukcí, jak se mají mladí šlechtici chovat ve společnosti. "Smyslem bylo ne být, ale vypadat,"92 vzpomínal jeden pamětník. V této společnosti bylo vnější zdání vším a úspěch závisel na delikátním kodexu způsobů, který dovedli dodržovat jenom ti, kteří k němu byli náležitě vycvičeni. Módní oblečení, dobré vystupování, skromnost a mírnost, kultivovaná konverzace a dovednost elegantně tančit - právě to byly předpoklady pro "comme il fault". Tolstoj v kostce vyjádřil, jak se přestrojit za prvotřídního Francouze: člověk musí mít dlouhé, pěstěné a vyleštěné nehty a ve tváři "nemizející výraz pohrdavé nudy".93 Vyleštěné nehty a pěstovaný dojem nekonečné nudy patřily podle Puškina k charakteristickým rysům každého šviháka (právě tak básníka namaloval Orest Kiprenskij na svém známém obrazu, který byl pravděpodobně malován v Domě fontán).

Evropský Rus měl rozštěpenou identitu a rozpolcenou mysl. V jedné rovině se vědomě řídil předepsanými evropskými zvyklostmi a v druhé jím cloumaly ruské zvyky a pocity. Rozdíl nebyl pochopitelně absolutní; podle slavjanofilů existovaly také vědomé formy sounáležitosti s ruským národem a evropské zvyklosti mohly být tak vštípené, že vypadaly a byly i pociťovány jako "přirozené". Ale obecně ře¬čeno byl evropský Rus "Evropanem" na veřejné scéně a "Rusem" ve chvílích sou¬kromého života, kdy bezmyšlenkovitě jednal jako pravý Rus. Bylo to dědictví po předcích, které nemohl žádný evropský vliv zcela vymazat.

Figes, О. Natašin tanec. Kulturní historie Ruska. Beta-Dobrovský. Ševčík. Praha-Plzeň 2004, с. 91-92.