"Tímto způsobem, tedy víceméně jako vedlejší produkt mezinárodního obchodu mezi dvěma cizími národy, Normany a Byzantinci, vznikl první východoslovanský stát. Panovnické moci nad pevnostními městy a přilehlými územími se chopila dynastie prohlašující se za potomka pololegendárního skandinávského knížete Hrorekra či Rodericka (v ruských kronikách Rjurika). Velkokníže jako hlava dynastie sídlil v Kyjevě, zatímco jeho synové, příbuzní a čelní družiníci obsadili města v přilehlých oblastech. Abychom pojmem "kyjevský stát" nevyvolávali představu teritoriálního celku, jaký známe z normanských dějin Francie, Anglie a Sicílie, musíme zdůraznit, že ničím takovým Kyjevská Rus nebyla. Normanský stát v Rusku se spíše podobal velkým evropským obchodním organizacím 17. a 18. století, jako byla Východoindická společnost nebo Společnost Hudsonova zálivu. Ty byly založeny za účelem vydělávání peněz a fakt, že oblasti jejich působnosti nebyly nikterak spravovány, je donutil, aby na sebe vzaly jisté pseudovládní úkoly. Velkokníže byl kupcem par excellence a jeho říše byla především obchodním podnikem, složeným z volně přidružených měst, jejichž posádky vybíraly tribut a udržovaly poněkud drsným způsobem pořádek. Knížata byla na sobě navzájem nezávislá. Spolu se svými družinami tvořili normanští vládci v Rusku oddělenou kastu. Žili stranou zbytku společnosti, příslušníky své komunity soudili podle vlastních zákonů a své ostatky raději pohřbívali v oddělených hrobkách. Normanská správa byla prováděna způsobem nanejvýš nahodilým. Během zimních měsíců cestovala knížata se svými družinami po venkově, kde připravovala půdu pro pozdější vybírání tributu a vykonávala spravedlnost. Teprve v 11. století, kdy se na kyjevském státu již projevují známky úpadku, se ve větších městech objevují lidová shromáždění zvaná věče. Tato shromáždění, složená z dospělých mužů, radila knížeti v závažných politických otázkách. V Novgorodě a Pskově si věče dokázala získat i legislativní pravomoc a nutila knížata, aby vykonávala jejich vůli. S výjimkou těchto dvou případů zůstával však vztah kníže - věče obvykle neformální a blíže nespecifikovaný. Rozhodně nelze tvrdit, že by lid Kyjevské Rusi vyvíjel institucionální tlak na vládnoucí elitu."

(Z knihy R.Pipese Rusko za starého režimu)