Jen málo míst bylo méně vhodných pro vybudování metropole největšího evropského státu. Spleť ostrůvků v močálovitém ústí Něvy byla porostlá stromy. Na jaře sem padala hustá mlha z tajícího sněhu a místo bičovaly větry, které často vyháněly řeku z břehů; žádný člověk by se tu rozhodně nechtěl usadit na trvalo, a ani hrstka rybářů, která si sem troufla v létě, se tu příliš dlouho nezdržela…

Vodu našli Petrovi vojáci přibližně metr pod zemí. Severní ostrov, kde byla vrstva země trochu vyšší, byl jediným místem, kde se daly položit pevné základy. Ve čtyřech měsících horečné aktivity, během nichž minimálně polovina pracovní síly vydechla naposled, postavilo 20 000 branců Petropavlovskou pevnost. Půdu hrabali holýma rukama, kmeny a kameny odnášeli na zádech a hlínu nosili v záhybech vlastních šatů. Už samotný rozměr a tempo stavby byly ohromující. Během několika let se ústí řeky změnilo v čilé staveniště, a jakmile Rusko ovládlo pobřeží, což si pojistilo řadou vítězství nad Švédy v letech 1709-10, získávalo město každým dnem novou podobu…

Město postavené na vodě se vzpíralo přírodním zákonům. Proslulá žula na březích Něvy pochází z Finska a Karelie; mramor městských paláců z Itálie, Uralu a Blízkého východu; gabro a porfyr byly přivezeny ze Švédska; dolerit a břidlice od Oněžského jezera; pískovec z Polska a Německa; travertin z Itálie a střešní taška z Nizozemí a Lübeku.Jenom vápenec se těžil na místě. Převoz srovnatelného množství kamene byl překonán pouze při stavbě pyramid… Nové hlavní město zaplavovali tesaři a kameníci (kterým bylo dekretem zakázáno pracovat jinde).

Jako kouzelné město z ruské pohádky rostl Petěrburg fantastickou rychlostí a všechno v něm bylo tak oslnivé a nové, že se o místě začaly proslýchat spousty mýtů. Petrova slova „tady bude město“ jakoby imitovala Boží příkaz: „Budiž světlo“. A podle legendy při těchto slovech přiletěl z nebe střemhlav orel a usedl na vrchol dvou bříz korunami propletených ve tvaru oblouku.

V lidové představivosti nabylo zázračné vynoření města z moře od počátku statutu legendy. V lidovím vyprávění vybudoval Petr město na obloze a pak ho jako obrovský model spustil dolů na zem. Jedině tak si lidé dovedli vysvětlit skutečnost, že se mu podařilo postavit město na písku.

(Z knihy O. Figese Natašin tanec. Kulturní historie Ruska.)