"Mé úvahy vyplývají z toho, co se dnes v Ruské federaci odehrává. Jsem přesvědčen, že fáze rozpadu impéria, kdy bylo Rusko v Sovětském svazu, který skončil v roce 1991, byla primární záležitostí. A další etapa toho velkého procesu, kolonizace a rozpadu tradiční ruské říše, který začal v podstatě čečenskou válkou, bude následovat. Odpor k rozpadu ruské říše a jeho nepochopení bude neustále sílit, dokud nebude mít Rus jiný důvod k hrdosti, než je velikost jeho země. Víte, ženě odněkud z hlubiny ruské provincie, jejíž muž pije a bije ji, jejíž syn kouří hašiš a ona si nemůže koupit ani pořádnou sukni, jediné, co zbývá, aby na to mohla být hrdá, je to, že její vlast je veliká. A není to jen problém této prosté ženy odněkud z vesnice, ale v podstatě i problém vzdělání a úvah intelektuálů. Rusové nedokáží připustit, že by se Rusko mohlo rozpadnout. A zejména se to týká Kavkazu. Ale já namítám, že Kavkaz, to už dnes není Kavkaz dob Puškina a Lermontova. To je Kavkaz těch lidí, kteří tam žijí, kteří chtějí svobodu a nechtějí žít s Rusy. Rusové oponují, že tak to není, že Kavkaz, to je Rusko. A to je veliký omyl, v němž žijí. V současném Rusku vládne obecná nostalgie po vzkříšení impéria: 70% jeho obyvatel by si přálo obnovení Sovětského svazu. Rusko se ale rozpadá tak, jako se rozpadala Velká Británie kolonií, koloniální říše Španělska, koloniální říše Holandska.

Tradiční válečná ruská kolonizace, která se odehrává už stovky let, je špatná, a dokud se Rusko své imperiálnosti nezbaví, bude žít ve falešné představě, že jediné, co je důležité, je velikost vlastní země.

Ruský sklon ke kolonialismu se týká i nás. Ruští generálové, jak jsem je poznal, když se opili, mě objímali a říkali: „Vy naši slovanští bratři, my vás osvobodíme.“ Imperiální podstata v ruské společnosti přetrvává, ve vojenských školách jsou k ní lidé vychováváni. I když vyroste nová generace a i když se vrátí synkové zbohatlíků, kteří získali vzdělání na Západě, kde získali nějaký liberální nátisk, bude ještě jednu nebo dvě generace trvat, než se něco změní. Je jen třeba doufat, že v těchto dvou generacích nenastane nějaký šílený kolaps, který by skončil krvavě.

Michal Sokolov, novinář ruské redakce Rádia Svoboda, tvrdí: „V Rusku bude dobře, až to bude země mezi Rostovem, Smolenskem a Jaroslavlí.“ To je, i podle mého názoru, podstata věci. Nyní jde to, jak Rusku pomoci, aby ustálo historický rozpad, který ho očekává. Evropa bude muset podat Rusku pomocnou ruku a k tomu musíme napomoci my všichni."

Pešková, M. (ed). Slovanské národy dnes. Plzeň : Vydavatelství a nakladateltsví Aleš Čeněk, Plzeň 2006.