Jaroslav Šatraj: Operace Dunaj a oběti na straně okupantů

Ve 23 hodiny 20. srpna 1968 začala operace "Dunaj" - okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy: SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Šlo o největší akci v dějinách této vojenskopolitické aliance, podniknutou ovšem nikoli proti NATO, nýbrž proti vlastnímu spojenci.
Na intervenci se nepodílelo Ceauüseskovo Rumunsko, jež ji ostře odsoudilo a začalo podnikat vlastní kroky ke zvýšení obranyschopnosti, ani Albánie, která se činnosti Varšavské smlouvy od začátku šedesátých let beztak neúčastnila (13. září 1968 z ní dokonce ostentativně vystoupila), a navíc nám údajně nabídla leteckou podporu a pustila se do masové výstavby statisíců betonových bunkrů, zvaných "Hodžovy kulichy".

GIGANTICKÁ OPERACE
Na schůzi předsednictva Národního shromáždění oznámil 26. srpna 1968 náčelník generálního štábu Československé lidové armády generálporučík Karel Rusov, že invazní vojska čítají asi 6300 tanků, 2000 děl, 550 bojových a 250 dopravních letounů. Souhrnné stavy vojsk dnešní historici odhadují na více než půl miliónu osob, jiní pokládají toto číslo za trochu přehnané. Varšavská smlouva žádná oficiální čísla nikdy nezveřejnila.
Podplukovník Dr. Pavel Minařík, CSc. (nezaměňovat s jeho jmenovcem, známým rozvědčíkem a "chlapíkem statečným"), specializující se na naše vojenské dějiny v minulém století, uvádí, že 21. srpna 1968 vstoupilo na území ČSSR dvacet sovětských divizí.
Polská 2. armáda nasadila tři divize o síle 24 000 osob, 647 tanků, 285 děl a 36 vrtulníků. Maďarská lidová armáda vyslala zesílenou motostřeleckou divizi v počtu 10 000 vojáků, 177 tanků, 165 děl, deset vrtulníků a dopravní letoun.
Bulharská lidová armáda se zúčastnila operace "Dunaj" dvěma motostřeleckými pluky (podle Atanase Semerdžieva, tehdejšího náměstka ministra obrany BLR a náčelníka generálního štábu, úhrnem 2164 vojáků).
Na Vinohradské t?íd? narazili sov?t?tí okupanti u budovy ?s. rozhlasu na odpor Národní lidová armáda NDR, jež se měla původně na agresi podílet šesti divizemi, musela na poslední chvíli z ryze etických důvodů svůj příspěvek snížit na pouhých dvě stě až 250 osob. Pro úplnost dodejme, že Československá lidová armáda tehdy měla pět divizí tankových, stejný počet motostřeleckých, tři letecké divize, dva sbory protivzdušné obrany a sedm brigád Pohraniční stráže, což je síla, k níž mohou současní plánovači Armády České republiky jen závistivě vzhlížet.

PŘÍSNĚ UTAJENÉ CIFRY
"Dvousettisícová československá armáda nekladla prakticky žádný odpor, ačkoli v řadě jejích jednotek a útvarů byly pozorovány případy ,protisovětské psychózy'. Plníc příkaz svého ministra obrany, do konce událostí v zemi zůstávala neutrální," stojí v knize Rusko (SSSR) v lokálních válkách a válečných konfliktech druhé poloviny XX. století, vydané v roce 2000 v Moskvě pod redakcí generálmajora V. A. Zolotareva.
Dvě desetiletí následující po okupaci Československa se zainteresované strany úzkostlivě vyhýbaly vzájemnému účtování, a zejména otázce lidských obětí. Údaje o československých ztrátách na životech (asi 200 našich občanů zahynulo a přes 2000 utrpělo vážná zranění za celou dobu okupace) se naše veřejnost měla možnost dozvědět po listopadu 1989, nicméně úmrtí v řadách interventů obestíralo mlčení.
Čtyřiadvacátého srpna 1968 se u Kostomlat zřítil vrtulník Sovětské armády se dvěma novináři na palubě. Zatímco československá komise dospěla k závěru, že havaroval kvůli poruše motoru, sovětská strana tvrdila, že byl sestřelen. V srpnu 1994 zveřejnil Gauckův úřad pro zpracování spisů Stasi, že v Československu zahynulo 58 vojáků (Rusové uvádějí téměř dvojnásobek pouze ve svých řadách!) intervenčních armád, byly zapáleny tři tanky a zřítil se jeden vrtulník. Vzhledem k obrovským přesunům lidí a vojenské techniky lze tyto ztráty hodnotit jako nepatrné.
V noci z 9. na 10. září 1968 došlo v křivoklátských lesích k vraždě bulharského vojáka Nikolaje Cvetkova, jejíž pachatele zadržela Veřejná bezpečnost. Cifry o násilné smrti sovětských vojáků uvedené v přiložené tabulce a pocházející ze dvou oficiálních pramenů (předsedou autorského kolektivu obou byl generálplukovník G. F. Krivošejev z ministerstva obrany Ruské federace) jsou přinejmenším zajímavé, neboť u nás se podobné případy neventilovaly. Za šalebným výrazem "zahynulo za jiných okolností" se ve skutečnosti mohou skrývat popravení ať už za neuposlechnutí rozkazu, či za zločiny spáchané na československých občanech.
O nepřístojném chování svých vojáků se Rusové pochopitelně nezmiňovali, a naopak se je snažili vylíčit jako sebeobětavé rytíře bez bázně a hany. Propagandistický spisek K událostem v Československu, vydaný "tiskovou skupinou sovětských žurnalistů" v Moskvě roku 1968, češtinou s hrubkami připomínal událost z 21. srpna, kdy prý "tank pod velením sovětského důstojníka J. A. Andrejeva při velké rychlosti vyjel z cesty a zřítil se ze stráně. Provokatéři vyvedli na cestu skupinu dětí a žen. Zastavit tank nebylo možné. Tankisté, aby nerozdrtili děti a ženy, strhly svůj tank ze stráně. Velitel a dva členové posádky E. P. Machotin a P. D. Kazarin zahynuli." Není nezajímavé, že nachlup stejnou epizodu připomíná i výše citovaná Zolotarevova publikace. A rovněž tak není náhoda, že v poslední ruské statistické studii už chybí poznámka z té předešlé, že "internacionální pomoc" přerušila proces demokratizace v Československu.

ZTRÁTY SOVĚTSKÝCH VOJSK V ČSSR OD 21. 8. DO 20. 9. 1968
důstojníci poddůstojníci vojáci celkem TRVALÉ ZTRÁTY Padlo a zemřelo na zranění následkem nepřátelské činnosti občanů ČSSR 1 4 7 12 Zahynulo při katastrofách, haváriích a v jiných případech 12 15 23 50 Zahynulo následkem neopatrného zacházení se zbraní 2 7 15 24 Zemřelo na nemoci 2 1 1 4 Zahynulo za jiných okolností 2 - 1 3 Spáchalo sebevraždu - 1 4 5 ÚHRNEM 19 28 51 98 ZDRAVOTNICKÉ ZTRÁTY (S PŘEVOZEM DO NEMOCNICE) Raněno následkem nepřátelské činnosti občanů ČSSR 7 10 8 25 Raněno při katastrofách, haváriích a v jiných případech 12 9 25 46 Raněno následkem neopatrného zacházení se zbraní - 5 11 16 ÚHRNEM 19 24 44 87 CELKEM 38 52 95 185 Převzato ze statistické studie RUSKO A SSSR VE VÁLKÁCH XX. STOLETÍ, vydané v Moskvě roku 2001.

http://www.reflex.cz/Clanek20756.html