Doprava po Moskvě (Zuzana Czerninová)

Variant, jak se přepravovat po ruském hlavním městě, je skutečně mnoho. Ne všechny však turista stihne během většinou krátkého pobytu vyzkoušet, a mnohdy tak přichází o autentickou a nedílnou součást moskevského každodenního života. Cestovat po Moskvě lze zcela běžnými dopravními prostředky, které nikoho nepřekvapí, ale pak jsou tu i takové, na které my návštěvníci z České republiky zvyklí vůbec nejsme, a které na nás mohou udělat hluboký dojem.

Dobré auto jako známka společenského postavení

Již na první pohled lze poznat, že cestování po Moskvě je, stejně jako mnoho dalších jevů, podmíněno společenským statusem - přesněji řečeno „automobilním zabezpečením“. Ti, kteří mají hezká, velká (velmi velká) a drahá auta, cestují pouze těmi. A to často zcela na úkor časové efektivity a praktičnosti. Mnozí totiž zastávají názor, že raději budou trávit hodiny v „probce“ (пробка – dopravní zácpa), než aby se mačkali s druhými v hromadných dopravních prostředcích. Něco pochopitelného na tom samozřejmě je. Po absolvování prvních několikahodinových čekání mezi stovkami dalších aut, to však lze chápat čím dál tím méně (moskevské hlavní tahy jsou téměř 24h denně ucpané - ano, i po půlnoci se to stává). Mnohým Rusům ale kromě nechuti k mačkání se v metru také více záleží na dobré image a na tom, aby bylo vidět, že jsou finančně zabezpečení – a to jim jízda drahým automobilem svým způsobem zajišťuje. Daleko běžnější pak, než v České republice, je zde mít vlastního řidiče. To také vysvětluje, proč jsou tu tak často vidět pánové dlouho čekající v zaparkovaných autech.

Moskevské MHD - všude rychle, ale možná bez knoflíků

Ti, kterým je čas příliš cenný na čekání v zácpě, anebo ti, kteří si cestu automobilem nemohou dovolit, cestují po Moskvě MHD. Oficiální městské hromadné dopravní prostředky zde jezdí téměř všude a bez přestávky. To je pro turistu z České republiky příjemné překvapení. Množství cestujících však už je překvapením mnohem méně potěšujícím. Intervaly metra ve špičce jsou ani ne minutové, ale i přesto jste ve vagonu natěsnáni se stovkami dalších pasažérů. Kolují historky, jak se lidem utrhaly knoflíky na kabátu, když se drali o místo či alespoň o chytnutí se tyče… A doopravdy, je to docela představitelné. Množství osob, které se denně přepraví moskevským metrem, se svým počtem rovná více než polovině obyvatelstva České republiky (oficiální server mosmetro.ru uvádí průměrně 7 milionů cestujících denně, ve všední dny až 9 milionů). Ale i přes tyto nepohodlnosti lze metro vyhodnotit jako naprosto nejefektivnější způsob cestování po Moskvě. Díky husté síti (12 linií, 199 zastávek) a malým intervalům mohou lidé cestovat i z velmi vzdálených oblastí. Tam, kde nedosáhne metro, cestují Moskvani autobusy, trolejbusy, tramvajemi… Anebo kouzelnými „maršrutkami“.

маршрутка – příležitost zažít něco unikátně postsovětského

Tento dopravní prostředek, který je stále ještě běžný nejen v Rusku, ale i v dalších postsovětských státech, představuje něco na pomezí taxi a prostředku veřejné dopravy. Jedná se většinou o větší auta, nebo minibusy, které v nepravidelných intervalech jezdí po určité trase (ta se však mnohdy mění dle aktuální potřeby cestujících). Za velmi levný „lístek“ (často za ad hoc dohodnutou cenu) se platí na místě a řidiči maršrutky na zastávkách většinou čekají, dokud vůz není plně obsazený. Tato vozidla jezdí tam, kde už veřejná doprava nedosahuje, ale stejně tak jsou k vidění i v centru Moskvy. Pouze je třeba o nich vědět! V příměstských oblastech či v malých ruských městečkách je maršrutka pro mnohé jediným možným způsobem dopravy. Po první zkušenosti s ní, se může návštěvník radovat, že se opět trochu přiblížil k opravdovému Rusku – k tomu, co není jen privilegiem moskevského centra, ale co je běžnou součástí života naprosté většiny Rusů, a kde se odehrávají ty malé ruské „každodennosti“ – rozhovory o počasí, o kurzu rublu, o tom, jak je život těžký, či kolik zrovna stojí kilo pohanky (гречка, tedy pohanka, to je v Rusku velmi důležitý pojem).

Po Moskvě stopem

Vedle maršrutky je v Rusku k vidění ještě jeden, pro mnohé neobvyklý, způsob dopravy. Je to něco mezi stopem a jízdou taxíkem. Stručná definice by mohla znít: jízda stopem, ale za smluvenou cenu. Stopař na kraji silnice zdviženým palcem dává najevo, že se chce svézt. Poté, co mu nějaký řidič přibrzdí, stanoví si s ním, kam jej může přiblížit, za jakou cenu - a deal je hotov! Úplně jednoduché, trochu dobrodružné cestování, které je však pro Rusy vcelku obvyklé a mnohým usnadňuje život, když se potřebují rychle a levně přiblížit k nějakému místu. Využívají jej mladí i staří, chudí i bohatí. Zastavují většinou řidiči, kteří si příspěvkem na cestu rádi finančně odlehčí, ale není to pravidlem. Mnozí zastavují prostě proto, že se jim tento koncept líbí a je pro ně naprosto přirozený.

Vlak jako pojízdné divadlo

Kdo se chce vydat do některého z měst za Moskvou (například do města tzv. „zlatého kolca“, neboli zlatého prstenu historických měst, jako třeba Vladimir, Suzdal, Sergejev Posad, ad.), může jistě zvolit běžnou cestu automobilem, ale také některým z moderních ruských rychlovlaků. Mnohem autentičtější je však volba tzv. električky…

Jedná se o takový příměstský vlak, který je levný, spolehlivý, drncá podobně, jako naše venkovské „motoráčky“, a jeho největší šarm spočívá v tom, co vše zde může cestující během jízdy zažít. Když se totiž električka rozjede, začnou se z jednotlivých vagónů objevovat potulní prodavači všeho možného. Ti na sebe dokážou strhnout takovou pozornost, až má překvapený turista náhlý pocit, že začíná divadlo, kde i on sám je přímo na scéně. Za hodinovou cestu může být těchto prodavačů klidně dvacet! Každý z nich své zboží prezentuje s takovým přednesem, že dokáže navodit v cestujících pocit, že právě tento produkt opravdu potřebují. Je možné si koupit deštník, vteřinové lepidlo, mast na nohy, knihy, zmrzlinu nebo třeba balónek ve tvaru delfína... A lidé skutečně nakupují! Mezi prodavači se občas objeví také „umělec“, který cestu zpestří pěveckým vystoupením či krátkou scénkou – a z divadla je na chvíli muzikál.

Druhým fenoménem električky jsou pak černí pasažéři. Někteří z nich – skuteční profíci. Průvodčích je ve vlaku sice několik a obvykle mívají i ochranku, takže není snadné jim uniknout, ale i přesto je na stanicích často vidět, jak mladíci přebíhají z jednoho vagónu do druhého, aby se kontrole úspěšně vyhnuli. Další kategorií černých pasažérů jsou staré babičky, které jezdí do Moskvy, nebo zpátky něco prodat – lesní plody, pletené ponožky nebo puget květin. Ty neutíkají, průvodčí jim jízdu zdarma nechtějí umožnit, a tak začíná další dramatické dějství pojízdného divadla! Ale to už je naštěstí načase vystoupit ve stanici Sergijev Posad...

Bez cestování by se člověk v Moskvě neobešel. Velikost města je taková, že by byl téměř zázrak, kdyby se zde návštěvník dokázal přemisťovat pouze pěšky, a zároveň jej dobře poznal. Naštěstí je však z čeho vybírat a obzvláště v pojetí turisty – „nováčka“ má téměř každá cesta své velké kouzlo – ať už je to dané rozhovorem s taxikářem o ruské politice, ztrátou v metru, či výpadkem topení v električce (ideálně při venkovní teplotě minus 20).

Pokud se lze vyhnout dopravním špičkám, kvůli komfortu cestování je to samozřejmě lepší. Zároveň je ale přesun po Moskvě v hodinách špičky nezapomenutelným zážitkem, a kdo se nebojí, měl by to zkusit. Rusové se v hromadných dopravních prostředcích chovají tvrdě a často lze mít pocit, že dostat se na kýžené místo, třeba v zadní části autobusu, je pro ně otázkou životní důležitosti. Později člověk zjistí, že předbíhání ve frontách je v Rusku úplně běžným fenoménem, a to nejen v hromadné dopravě. Ten, kdo je v zemi trochu déle a tzv. se „poruští“ (rusky обрусеть) to pak pozná třeba právě tak, že mu předbíhání připadá už vcelku normální.

I přestože si člověk asi říká, co může být na obyčejném „přepravování se“ tak zajímavé, je evidentní, že mnohým Moskvanům tato činnost zabírá neobvykle velkou část dne, tedy zároveň neopomenutelnou součást jejich každodenního života. Zkracují si ji například čtením knih či novin, rozhovory, ale také odpočinkem. Nejen prodavači v električce či potulní zpěváci jsou důkazem, že pro mnohé je hromadný dopravní prostředek ideální platformou pro to se prezentovat, nebo si něco přivydělat, a že se svým způsobem jedná o jedno z důležitých míst společenského života, kde má návštěvník jedinečnou příležitost poznat to, jací Moskvané a jejich město jsou.

Pokud tedy chcete Moskvu a její obyvatele poznat se vším všudy, jednoznačně k tomu patří i vyzkoušení dopravních prostředků, které se tu nabízí!   

Zuzana Czerninová