R. Overy: Stalinovy plány přestavby Moskvy

  1. Можете вы вспомнить другие исторические примеры крупного строительства и перестройки городов?
  2. Как вы думаете, почему диктаторы склоняются к подобным поступкам?
  3. Есть ли похожие примеры в истории чешских городов?

„Stalin, tvůrce nového světa, inspiroval plán takřka pohádkový, takřka magický: k přetvoření Moskvy v novou Mekku, do níž budou proudit ze všech končin světa bojovníci za blaho lidstva.“ Nikolaj Bucharin, 1935

Na sjezdu komunistické strany v prosinci 1922 oznámil Sergej Kirov delegátům, kteří zaplnili Dům odborů, že strana vybuduje skvělý palác revoluce – „emblém proletářské moci“. Plánování začalo v roce 1924, po Leninově smrti, ale teprve v roce 1930 vyhlásil ústřední výbor oficiálně soutěž na návrh „Paláce sovětů“. Bylo 160 přihlášených, mezi nimi i slavný modernista Le Corbusier. O tři roky později rozhodla porota v čele s Molotovem, že přímým vítězem se nestal sice nikdo, ale že týmu vedenému sovětským architektem Borisem Jofanem byla dána možnost, aby svůj přihlášený projekt přepracoval. Jeho návrh monumentální budovy, při¬pomínající svatební dort, schválil Stalin a o dva roky později začaly práce na výkopech masivních základů na místě zbořeného chrámu Krista Spasitele neda¬leko Kremlu v srdci Moskvy.

Palác sovětů se měl stát nejvyšší budovou světa. Plánovaná podlažní plocha byla 110 000 m2 a výškou 420 metrů měl přesahovat krátce předtím dokončený Empire State Building v New Yorku. Na gigantických základech - tak obrov¬ských, že spotřeba cementu pro jejich vybudování představovala plných 16 procent celoroční výroby cementu v SSSR - bylo navrstveno šest věží a vše korunovala monumentální více než devadesát metrů vysoká socha Lenina, třikrát větší než socha Svobody. Postavu, zvedající k nebi groteskní pětatřicetimetrovou paži s šes¬timetrovými prsty, mělo být vidět ze vzdálenosti až šedesáti kilometrů.5 K pseu¬doklasicistnímu příjezdu k paláci vedla přímo centrem Moskvy nová místy až 250 metrů široká třída. Uvnitř paláce, pod stometrovou kupolí, byl sjezdový sál pro 21 000 delegátů světového socialismu. Celkový dojem měl vyvolávat vidinu ideálního města před moderních dob, památníku nové, utopické civilizace, srovnatelného se sedmi divy starověkého světa. „Vybudujeme ho tak,“ prohlásil jeden z jeho opěvovatelů, „že nezestárne a bude tu stát navěky.“

Základy Paláce sovětů stály na půdě podmáčené spodní vodou, kam vtékalo 117 pramenů. Voda byla nejprve od izolována živičnou deskou a později byly použity tisíce místních náhrobních kamenů, aby bránily jejímu prosakování. Za války byl vyztužený ocelový skelet budovy stržen a z materiálu byly vybudovány proti tankové zátarasy. Po válce Stalin nařídil, aby byla stavba opět započata, ale technické problémy nebylo mož¬né překonat. Projekt byl za jeho života odkládán, nikoliv stornován, ale v padesátých letech byl opuštěn a v roce 1960 byl na jeho místě postaven obrovský vyhří¬vaný bazén.

Plány na stavbu nejskvělejších budov světa byly pouze jednou částí ještě fan¬tastičtějších programů přeměny Moskvy a Berlína ve světové metropole, jež by svou monumentalitou a symbolickým významem překonaly starobylá i moderní města. Kromě projektů hlavních měst existovaly i ambiciózní plány na přetvoření městské i venkovské scenerie obou států, jež by vyjadřovaly novu éru. Jádrem těchto plánů byl očividně utopický záměr: společnost budoucnosti měla být in¬tegrována, formována a konstruována prostředím vytvořeným diktaturou. Berlín a Moskva byly vybrány, aby se staly středobodem nového světového řádu. „Berlín,“ podotkl Hitler v roce 1941, „bude jednou metropolí světa“, a potřebuje proto vý¬stavbu natolik velkolepou, aby obrážela moc a úspěchy nového německého impé¬ria. Moskva byla považována za centrum světového socialismu, za Nový Jeru¬zalém, kde bude ideální společnost obývat ideální město.

Ani jednomu z obou diktátoru se nelíbilo hlavní město, které zdědili. … Plán výstavby Moskvy, schválený Stalinem, líčil staré město jako oběť nejhorších projevů „bar¬barského ruského kapitalismu“. Stalina dráždilo, že má tolik moskevských ulic a náměstí nepravidelné tvary.

(Z knihy R. Overyho Diktátoři. Hitlerovo Německo a Stalinovo Rusko.)