Měla jste v začátcích ještě jiné problémy, se kterými jste se potýkala?

Samozřejmě. Kromě řízení auta, úprav bytu a učení jazyka byla ještě řada dalších praktických věcí, které jsem se musela naučit. Například jak zaplatit telefon a elektřinu, což je v Moskvě proces složitý a vyčerpávající. Jak zalepovat okna na zimu, jak se zorientovat ve zvláštním ruském způsobu nakupování... Všechno byl problém a pro mě bylo zpočátku neskutečné trauma někam jít a něco zařizovat. Spoustu času jsem trávila přípravami na nějaký čin. Úplně nejdůležitější věc, která mi dala pěkně zabrat, byla vůbec schopnost naučit se být v Moskvě rád.

Co to konkrétně znamená?

Prostě naučit se čelit velkému počtu nepříjemných věcí, se kterými se jako cizinec musíte v Moskvě vyrovnat a jež vás můžou lehce postavit do role fackovacího panáka, který jen útrpně snáší své divoké a nelítostné okolí. Když totiž vkročíte na ruskou půdu, nejspíš vás úplně nejdříve ze všeho praští do očí tvrdá pěst. Buď skutečně, nebo obrazně. Někdo vás zcela zaručeně seřve, že nejdete po tom schodišti, po kterém máte jít, že jste se postavil do špatné fronty, že se tváříte nepřístojně atd. Seřvou vás u pasové přepážky, seřvou vás celníci a pak taxikáři, když se k nim odmítnete posadit, protože chtějí za odvoz do centra přemrštěných 150 dolarů. První, co Čecha i jakéhokoli jiného cizince v Rusku zaskočí, jsou prostě velmi neomalené vztahy mezi lidmi.

;Pak vás, a to speciálně v Moskvě, uhodí do očí pošmourno. Ulice jsou obrovské, jakoby ne pro lidi, ale pro nějaké obry. Nedokážete je přejít na jednu zelenou. Přeběhnete pět pruhů a už je čer¬vená, auta jedou, i kdyby měla přejet dětskou školku, vy zůstanete trčet uprostřed toho smradu a hluku a čekáte, až se zase někdy objeví zelená. Moskva jednoduše není město pro lidi. Všechno je v ní moc velké, robustní a špinavé. V poslední době se to mění, ale útulný tenhle podivný konglomerát nikdy nebude. Takže jste zděšen z toho depresivního pošmourna.

(Z knihy P. Procházkové Novinářka na divokém východě)