První dojmy jsem pocítila už při příletu do Moskvy, kde jsme na letišti měli dostatek času na přestup do letadla směr Volgograd. Když jsem vešla do haly a zaposlouchala jsem se, všude kolem mě zněla má milovaná ruština. Veškeré informace a popisky ve mně vyvolávaly také dostatečně silné emoce. Nikdy jsem si nedokázala představit, že jednou opravdu budu mít možnost Rusko navštívit.

Při příletu do Volgogradu jsem, ale pocítila zklamání. Když jsem vyšla z letištní haly a nadechla se těžkého a velmi horkého vzduchu, došlo mi, že to co vidím, není úplně podle mých představ. Letiště se nacházelo přibližně hodinu jízdy maršrutou od koleje. Maršruta nebyla zrovna v dobrém stavu a ve spojení s celou tou cestou, to byla nekonečná jízda. Náš první dojem z Volgogradu se dá popsat asi jedině jako šok. Žádná příroda nebo harmonie. Silnice neupravené, staré budovy, žádná architektura, která by stála za řeč, těžký a nepříjemný vzduch, všude v okolí plno písku a později i bláta.

Následovala kolej. Budova velice nehezká, ještě se nacházela pár metru od nějakého staveniště. Náš pokoj s děvčaty se nacházel, jak nám řekli v české sekci. Byl to takový menší byt. Tento ,,byt“ obsahoval 3 pokoje, kuchyň, chodbu, WC a koupelnu. Bohužel vše v naprosto katastrofálním stavu. Trochu jsem byla na něco podobného připravená, nebo si to aspoň člověk myslí. Nedokážu ani předat veškeré emoce. Když stojíte v té místnosti, vidíte ten chaos a nepořádek a zanedbanost a uvědomujete si, že právě tady strávíte 3 měsíce života.

Únava také příliš situaci nepřidala. Co bylo asi nejtěžší z toho všeho, to asi byla skutečnost, že nemáme tento byteček jen pro sebe. Bydlel s námi 60letý muž z Etiopie s velice nelehkou povahou. Byl to aspirant, který zde žil už 3 rok, jak nám později sdělil. Tohle by bylo, ale na delší povídání.

Další neříjemné skutečnost byla, že netekla teplá voda. Vodu jsme si ohřívali v rychlovarné konvici a k mytí používaly lavor. V tom lavoru jsme si i ručně prali, jelikož pračka byla nefunkční. Když bylo na ulici ještě teplo, nejevila se nám tato nepříjemná situace jako problém, ale když se začalo ochlazovat, stala se obyčejná sprcha doslova bojem o život .

Škola, ta mě, ale příjemně překvapila. V tom smyslu, že výuka byla na vysoké úrovni. Co mě překvapilo nemile, byla knihovna a její zastaralý systém. Na ten jsem si musela opravdu trochu zvykat. Jednalo se prakticky o kartotéku, kde jste ručně hledali to, co jste potřebovali. Bylo to nesmírně zdlouhavé a někdy neefektivní. Co mě velice bavilo, bylo navštěvování hodin češtiny pro cizince (ruské studenty). Naší rolí bylo oživit výuku, připravovali jsme prezentace a komunikovali se studenty. Tato spolupráce mě velmi naplňovala. Nejraději jsem navštěvovala hodiny literatury a lexikologie. Z těchto hodin jsem si opravdu něco odnesla, rozuměla jsem látce a cítila se velice příjemně.

Jídlo, to je kapitola sama o sobě. Ani jednou se mi nestalo, že bych byla nespokojená. Ruská kuchyně je opravdu sytá, chutná a hlavně poctivá. Mléčné produkty uchvátily rozhodně všechny z nás. Pečivo, sladkosti nebo mořské produkty. Navštívili jsme i několik restauračních podniků. Vyzkoušeli jsme ruskou i zahraniční kuchyni a vždy se jednalo o něco neskutečného. Mohu jedině doporučit, rozhodně se nebát experimentů.

Naše další cesta za dobrodružstvím, tentokrát Moskva a Petrohrad. Veškeré cestování jsme absolvovali vlakem. Velice ráda přiznám, že právě cestování vlakem jsem si nesmírně užívala. Jednalo se sice o zdlouhavé cestování, ale člověk si to nestačí ani uvědomit. Okolo vás je spousty dalších cestujících a vy máte jedinečnou možnost dostat se tak blízko právě ruské mentalitě. Několikrát se nám stalo, že se nás okolí se zaujetím vyptávalo, odkud jsme a kam jedeme. Všichni byli ochotní, poradili nám a pomohli se orientovat ve vlaku. Bylo to pro mě milé překvapení.

Je pravdou, že jsem nikdy neprojevila o Moskvu příliš velký zájem, ale Petrohrad byl už dlouho mým snem. Mé pocity se potvrdily. Moskva byla velkolepá a plná historie, ale mé srdce si nezískala. Cítila jsem se v ní velmi stísněně. Snažili jsme se uvidět co nejvíce z obou měst. Ale v mé paměti utkvěl právě Petrohrad. Za prvé byl cenově srovnatelný s Volgogradem, oproti tomu Moskva byla velmi drahá. Návštěva Ermitáže, Carského sela nebo Issakijevského sabora byla nepopsatelně fascinující. Z Petrohradu jsem cítila závan historie a připadala jsem si tam jako doma. Ulice, lidé, vzduch, parky ve mně vyvolávali pocit, že jsem někde, kde to znám.

Rusko je země mnoha tváří. Viděla jsem velkou sílu a cit, ale i aroganci a nevkus. Například ruský patriotismus je něco, co asi nikdy nedokážu pochopit. Odvezla jsem si spousty vzpomínek, něco bych ráda zapomněla a něco bych si ráda ještě jednou zopakovala. Jela jsem z jednoho jediného přesvědčení, získat zkušenosti. Získala jsem mnohem víc, získala jsem vzpomínky a mnoho emocí a zážitků a také jsem dostala možnost prakticky se dotknout oboru, který studuji.

JulieTorská, studentka ZČU