"Shodou okolností vám v této době vychází kniha, která se týká i dění v současném Rusku. Především umožňuje čtenáři pochopit, co se tam děje a kde to má kořeny. O čem přesně je?
Kniha se jmenuje Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Název je parafráze na moji starší knížku Obrazy z kulturních dějin americké religiozity. Tamta kniha byla 
modrá, tato je červená, tamta byla optimistická, tato je pesimistická. A také ten název znamená navázání na tradici českých knížek o Rusku, jako byly Havlíčkovy Obrazy z Rus
modrá, tato je červená, tamta byla optimistická, tato je pesimistická. A také ten název znamená navázání na tradici českých knížek o Rusku, jako byly Havlíčkovy Obrazy z Rus ...naštěstí nikdy nebylo tak, že byla jenom jedna ruská identita, jeden ruský stát. Kyjevská Rus byla vlastně souborem několika knížectví, ještě než vznikla Moskva. A pak, až do 18. století, vždycky existovaly na západě od Moskvy ještě jiné státní útvary, které byly v nějakém slova smyslu ruské, ale nesplňovaly ty negativní stereotypy, podle kterých si představujeme Rusko. Nebylo tam samoděržaví, nebylo tam nevolnictví, nebyla tam protizápadní rétorika, nebyla tam inspirace tatarským stylem vládnutí. Mám na mysli Novgorodskou republiku, poté Litevskou Rus a pak tu polonezávislou Ukrajinu v 17. století. Dnešní Ukrajina vlastně plní roli toho západního Ruska: Je slovanská, z větší části pravoslavná, píše cyrilicí. Základní charakteristiky jsou společné. Ale zároveň se necítí jako něco zásadně jiného než Evropa, ale jako součást Evropy. Jako východní okraj Evropy.